Kdo jsem?

No přece Kuba, ale Vás zajímá asi ještě něco víc, co?

Kdysi dávno, když jsem vládl kuchařskou vařečkou, jsem si myslel, že má budoucnost bude plná horkých pánví a delikátních chutí. Pět let jsem míchal, flamboval a vařil v různých kuchyních, až jsem nakonec zakotvil v prestižní restauraci Field. Jenže jak se říká, život je jako jídlo – občas vám přidá něco, co jste nečekali. A tak se stalo, že jsem místo vaření začal objevovat jiné ingredience: kreativitu a chuť postavit se na vlastní nohy.

Ne že by to byla cesta posypaná růžemi. Bylo spousta chvil, kdy jsem to chtěl vzdát, kdy jsem si říkal, že možná přece jen umím lépe nakrájet cibuli než zachytit ten správný okamžik světla. Ale pak tu byla moje žena – ten nejlepší kompas, co člověk může mít. Podržela mě nad vodou i v době, kdy jsme společně čelili výzvám covidu. Díky ní jsem měl šanci zůstat u toho, co mě baví nejvíc – focení.

A tak, i když jsem kdysi krájel cibuli na kostičky, teď místo toho zachycuji momenty, které se nikdy nevrátí, ale díky fotkám budou žít věčně. Možná, že fotografie a vaření mají přece jen něco společného – oba světy vyžadují kreativitu, trpělivost a tu správnou špetku vášně.

Kromě toho, že jsem vyměnil vařečku za foťák, máme doma taky malou zoo, která by si zasloužila vlastní reality show. S manželkou sdílíme domácnost se dvěma zakrslými králíky, jedním přerostlým shelťákem, a k tomu všemu nám velí mini šéf jménem Teodor.

A jestli si myslíte, že se focení stalo mým únikem před kuchyní, tak se nenechte zmást – doma vařím pořád a na fotkách z dovolených nejsem vůbec, protože někdo musí fotit ty úžasné momenty s našimi chlupatými kolegy. Takže, zatímco ostatní se baví, já se starám, aby naše rodinné album mělo vždycky toho správného hrdinu.